Zvířata jsou pro nás nepostradatelná. Ať už se zamyslíme nad ekosystémem, který dokonale doplňují nebo třeba i nad tím, jakou lásku nám dávají, když je doma chováme jako domácí mazlíčky. Nejběžnějšímu domácími mazlíčky jsou psi, kočky, morčata nebo papoušci. Je krásné přijít domů a vědět, že za dveřmi bude někdo oddaně sedět a čekat právě na Vás. Vždyť i v lékařské péči využívá zvířecího dopadu na lidskou psychiku. Kočičí společnost starých či nemocných, která zajišťuje uklidnění a relaxaci, se nazývá felinoterapie. Takovouto péči si můžete dopřávat každý den, pokud vlastníte kočku. Však kolik majitelů kočičích parťáků může potvrdit, že obejmou ten chlupatý kožíšek a poladit drobná ouška je jako balzám na duši?
Pokud se takto při různých terapiích pracuje se psi, pak se metoda nazývá jako canisterapie. Tato je nejrozšířenější. Obvykle se využívá při léčbě apatie, depresí či jiných psychických poruch. Tato pomoc se osvědčila také u ADHD dětí a dětí s autismem, které se díky psímu kamarádovi lépe uklidní a mohou se více soustředit. K terapii se pak mohou využívat i jiná zvířata, například králík. Jedná se o to, aby ten, kdo vede terapii, našel to nejvhodnější řešení pacientovi aktuální situace. Kurzy terapie je možné absolvovat a získat tak osvědčení, že tuto léčbu můžete provádět.
Otázkou je, zda takto pozitivně působí veškerá domácí zvířata. Pravděpodobně ne tímto stylem, ale podobný jistě ano. Každý domácí tvor je určitým členem domácnosti, a to, byť by třeba šlo o slepice. Dobře se to demonstruje tehdy, když domácí mazlíček onemocní. Pak majitel může pociťovat obavy nebo třeba lítost, což je jasnou známkou toho, že mezi nimi je vybudován určitý vztah. Konečnou otázkou je, zda je vhodné mít domácí zvířátko. Jednoznačnou odpovědí je, pokud je to jen trochu možné, pak jistě ano.