Právě dnes se v našem městě pořádají „kulturní slavnosti města“ a musím říci, že to nemá s kulturou nic společného. Slavnost se odehrává zhruba kilometr daleko odtud, na fotbalovém hřišti, ale hudba je tak hlasitá, že tu musím uzavřít všechna okna a ještě navíc vrazit do uší chrániče sluchu, abych mohl ve svém bytě v klidu svačit. Kam se poděl zdravý selský rozum? Copak lidé nemají soudnost a aparatura musí dunět na kilometry daleko? Předpokládám, že ten rádoby koncert je slyšet i v deset kilometrů vzdálených obcích.
Připadá mi, že se svět snad zbláznil a že měří kvalitu projevu jeho hlasitostí. Ještě, že existuje jiný druh zábavy, který přináší skutečnou zábavu, a to třeba i v úplné tichosti. Kouzelník.
Kouzelnická vystoupení na sebe přitahují pozornost svými triky, ale také milým přístupem k obecenstvu, které je do kouzelnického vystoupení vtaženo nikoli násilím, jak je tomu u stovky metrů vzdálených obydlí na slavnostech města, ale především empatickým přístupem, v němž záleží nejen na samotném projevu kouzelníka, ale zejména na štěstí a pohodě jeho obecenstva. U těch slavností mi totiž připadá, že hudebníci tam hrají hlavně proto, aby prezentovali sami sebe bez ohledu na své okolí.
Kouzelníci provádí kromě kouzelnické magie na vzdálené ploše pódia i takzvanou mikromagii. Prochází mezi publikem a předvádí tam své triky přímo v jejich těsné blízkosti a mohou je požádat i o spolupráci. Mikromagie je velmi působivým zážitkem a doporučuji ji například pro oslavy narozenin nebo svatby, kde se všichni pozvaní hosté dobře neznají, čímž se mezi nimi může prohloubit přátelství a lepší mezilidské vztahy.
Kouzelníka na svatbu bych pozval i na městské slavnosti u nás ve městě, aby tu měli lidé více zábavy v tichosti a nemuseli si tu zastrkávat špunty do uší a zvířata kvůli tomu nemusela podléhat stresu podobně, jako na Silvestra při půlnoční kanonádě rachejtlí, což je zábava, kterou bych já osobně zakázal.